v časopise bude první článek o mých zkušenostech s blogováním na respektu a následném rozhodnutí, jít jinde 🙂

Ano, občas člověk poruší pravidla. Záleží jaká a do jaké míry. Něco je i při občasném porušení ještě přijatelné, něco ne. Ale není to asi úplně běžné porušovat je premanentně.

Kdo žije v chaosu, bez pravidel, je nejpíš vystresován. Řád a pravidla by pro lidi žijící v chaosu mohla být úleva. Stabilita, klid. Ale oni o to asi nestojí. A mě zajímá proč.

No… myslím, že bych stejně nedostala upřímnou odpověď. Nikdo z takto zaměřených lidí na toto neodpovídá upřímně. Myslím, že jsou si moc dobře vědomi, že většina lidí kolem nich nemá strach a je schopna pevných a uspokojivých vztahů se svým okolím. Dokáže se radovat a využívat pravidla k dosahování svých (nebo společných) cílů. A to je štve. Tak radši budou kecat o tom, že pravidla neexistují a jsou k ničemu – ano, jim jsou k ničemu, protože je nutí poslouchat, což je omezuje a v podstatě uráží. Než by se přehoupli přes tuto překážku radši to budou celoživotně řešit. Dál se pochopitelně nedostanou, takže je pro ně výhodnější stáhnout do toho svého chaosu i někoho dalšího.

To je furt dokola. Asi to tak bylo vždy, když je to obsahem spousty uměleckých děl. I před érou moderní vědy. Zkušenost s něčím takovým není nová. Mě jen zaráží, že je to v takové míře.

Jako příčina odporu k dodržování pravidel se uvádí, že pravidla nás omezují a znásilňují naši svobodu – to je bohužel jen menší část skutečné pravdy. Zatajovaná skutečnost je taková, že je čím dál větší problém se pravidlům naučit a je třeba to za každou cenu zamaskovat. Třeba i voláním po svobodě.

Pravidla je nutno občas, ba často, i porušovat a obcházet. Ale před tím je nezbytné se s nimi dokonale obeznámit.

Proč by měl někdo vařit brambory na internetu?

Proč se Vám zdají lidmi vytvořená pravidla „špatná“?

Proč má někdo problém pravidla dodržovat?