:-DDD

Chtit zrušit peníze, protože jimi lidé často špatně oceňují hodnotu, se podobá nápadu zrušit zápalky, protože jimi lidé často zakládají požáry.

Díky, bez snahy Vám to vysvětlit by mne to nenapadlo:-) A teď už fakt mlčím:-)

Dovádíte mne k opětovným myšlenkám, jak vlastně v lidech funguje nepochopení i poměrně jasně vysvětlitelných, i když složitých věcí.

Někdy je to neochotou k vnímání složitosti – to bych řekl, že je nejčastější. Potřebujeme jednoduché, jednoznačné příběhy, vyvolávají v nás jistotu. Ponořením se do složitosti a postupným zjišťováním, jak jednoduchost vlastně existuje jen v naší mysli, nikoliv ve světě samém, může vyvolávat až existenciální strach a tudíž odpor k takovému obrazu světa, ve kterém se člověk může cítit snadno ztracen – a nalízá se jen za cenu docela obtížné práce… myšlení v tomto smyslu skutečně bolí.

Jindy je to soupeřením – pokládáme svůj názor a sebe sama za jedno a totéž, bráníme se tudíž pochopit jiný názor, nechceme ho pochopit tj. vyzkoušet ho, zda funguje, protože kdyby fungoval lépe, než náš dosavadní názor – znamenalo by to prohru v boji. Samozřejmě bojovat takto lze jen za názory na věci nesnadno dokazatelné, vyšít si na bojovou zástavu, že jedna a jedna jsou tři by byla smůla, za takovým praporem by se moc stoupenců neseřadilo. Možná je tohle sjednocování sebe sama a názoru na něco základem víry – a ta, jak už se docela spolehlivě prokazuje, je nejspíš geneticky podmíněna.

Dost často je to „etickým nesouhlasem“ se skutečností, člověk si nechce připustit, že by to špatné, co vidí, mohlo být součástí něčeho dobrého… Někdy to tak bývá – a s odstraněním špatného se pak smaže i to dobré. Možná budete znát tenhle příklad – geneticky podmíněná srpkovitá anémie v Africe. Ano, lidé takto geneticky „poškození“ sice trpí tímto zlem, touhle nemocí a člověk by je chtěl nějak tohoto zla zbavit, vyléčit je – ale zároveň jsou odolní vůči zlu ještě většímu, vůči malárii, takže dokud nevymýtíte malárii….

Chápu, že Vás „moc peněz“ irituje. Celkem asi každý prošel oním etickým údivem „A proč má třeba ten hokejista, který vlastně nic pořádného pro lidi nedělá, jen je trochu baví, miliónový plat – a doktor, který třeba zachránil život mnoha dětem, má plat mnohonásobně nižší? “ Touha po spravedlivém a jednoduchém světě je určitě dobrá. Jenže pozor – jste si jist, že když se budete snažit „vyléčit“ lidi z „nespravedlivé“ moci peněz, neodstraníte tím nějakou dobrou charakteristiku jejich působení? A jste si jist, že je rozumné „něco s tím dělat“, aniž rozumíte tomu, jak to celé funguje?

Ale „šmik“, píšu to tady pro Vás nejspíš zbytečně – když jste si nepřečetl význam toho, co jsem psal předtím, nepřečtete nejspíš doopravdy ani tohle. Ale kdoví.

Nesnažím se Vás přesvědčit, přehádat, zesměšnit, vychovávat… jen mne to zajímá…. Nevím, jak se k Vám správně chovat – jak Vy byste se choval ke člověku, který by třeba tvrdil, že tuberkulózu způsobují upíři? Taky takové doby byly, dokonce lidi vykopávali příslušné „upíry“ z hrobů a jako léčení si ordinovali části jejich těla…. http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/8934 Dneska nám to připadá směšné, že – a zcela jistě to připadalo směšné spoustě lidem už tehdy…

Problémem nejsou peníze – „problémem“ je obrovský rozptyl myšlení a jednání lidí, tedy lidská svoboda 🙂

Když přesvědčíte lidi, že hokej je víceméně k ničemu, ale že mnohem důležitější zápas se hraje třeba ve výzkumu různých forem rakoviny – tak změníte jejich hodnoty a peníze to poslušně poslechnou, lidi se budou svým starým zvykům smát a stejně tak prohlédnou další a další současné finanční machinace, ze kterých vyplývají ty podivné zisky a moc „vybranců“. Důvod špatně finančně oceněných hodnot tkví především v téhle oblasti: evoluční a kulturní psychologické vzorce myšlení a cítění, lidská nevědomost, protože jinak bychom si ty chybné vzorce postupně korigovali, neochota hlouběji přemýšlet, protože bychom si tím ohrozili dosavadní navyklý životní styl a tudíž i snadná manipulovatelnost – včetně manipulovatelnosti „k dobru“. S penězi jako nástrojem pro pohodlnější dělbu práce to špatné oceňování nemá nic moc společného. Doporučuji Vám nějakou populárně psychologickou knížku, především např. Daniel Gilbert – Škobrtnout o štěstí, Ori Brafman – Houpačka, aneb proč se chováme iracionálně, F.Koukolík – Mocenská posedlost.

Howgh – vezměte si z toho, co pokládáte za vhodné.

Tak Na stráž!, zase někdy někde 😉

Božínku, tady je sranda.