Blízká budoucnost – začátek Nového světa.
Viděl jsem svět, který fungoval velmi dobře, ale nebyl založený na dnešních základech. Byl to svět, který nestavěl základy na penězích, ekonomice a politice. Ležel na základech, které tvořila většina lidí, byla to rodina a její odlišné projevy, názory, výchova, nadání a životní styly. Viděl jsem města, která byla složena z mnoha různých, jasně definovaných a rozdělených komunit, které se mezi sebou navzájem tolerovaly, doplňovaly a pomáhaly novým, samostatným lidem (mladým lidem), nalézt pro svou novou, budoucí rodinu, správnou komunitu, která bude po všech stránkách přesně pro ně. Pokud ještě neexistovala, zřídila se nová komunita. Komunity ovšem nebyly oddělené zdí, nebo bariérou předsudků. Byly pouze soustředěny v prostoru, ovšem každodenní život všechny komunity spojoval. Existovali i rasové komunity, pokud se někdo cítil lépe v komunitě černochů, či rómů, či číňanů apod., mohl v této komunitě žít a bylo absolutně jedno jestli tam jsou bílí, černí, žlutí, nebo jinak zbarvení či odlišní lidé. Byli tam všichni lidé, kterým se líbil jejich životní styl, zvyky, umění, mluva a nalezli tam klid a svobodu pro sebe sama.
Migrace mezi komunitami.
Všichni měli samozřejmou možnost, a spíše se doporučovalo, za život několikrát změnit svou komunitu, ve které člověk žil, aby byl schopen dobře poznat sám sebe a mohl tak obohatit, nebo vytvořit novou komunitu, která mu vyhovuje. Každý se v průběhu života mění a mění se i jeho názory a myšlenky. Možnost vystřídat v životě několik komunit, jasně podporoval duševní a myšlenkový vývoj člověka. Všechna společenství byla vybavena a připravena na možnost migrace tak, aby se eliminovaly nepříjemné vedlejší učinky – strach z odmítnutí, vznik předsudků, nebo nepříjemné organizační problémy s nastěhováním, či místem pro nově příchozí. Pravidla neexistovala, pouze morální a lidské zásady, které vyplývají z nejstarších hodnot lidstva, které známe. Hodnoty života a smrti, ducha a mysli, úcty, tolerance, pochopení, pomoci a pracovitosti, vše v souladu s přírodními zákony rostlin a živočichů a všech zemských živlů, vody, vzduchu, země a ohně.
Daleká budoucnost – vize společného cíle.
Lidé byli schopni vnímat vesmírnou energii, posmrtný život, mimozemské bytosti, které se mezi námi pohybují od nepaměti, jen je nemáme zatím možnost vnímat. Byli spolu schopni komunikovat myšlenkami, byli schopni myšlenkou tvořit bytosti, které i myšlenkou ovládali. Nemoci a bolesti neexistovaly. Věda přestala mít smysl, lidé měli neomezený přístup ke kosmické paměti, která byla společná pro všechny, i mimozemské civilizace a kde bylo věškeré vědění vesmíru.
Existovali lidé, kteří uměli procházet prostorem času. Lidé přestávali být viditelní v našem současném optickém spektru. Lidé pochopili nekonečnost bytí a smrt ztratila význam, již neexistovala. Existoval jen svět uvězněný v čase a prostoru a svět věčnosti bytí. Do světa uvězněného v čase a prostoru se lidé rodili a učili se poznávat sami sebe, aby se mohli co nejrychleji připojit ke světu věčnosti s novým, individuálním pohledem, kterým obohatí kosmickou paměť. Lidé ze světa věčnosti, již sami začali dohlížet na správný chod světa, který je uvězněn v čase a prostoru, aby co nejrychleji a co nejvíce nových lidí mohlo přejít do světa věčnosti. Ti, kteří nestihnou poznat sami sebe včas, musí zemřít a znovu se narodit v tom stejném světě uvězněném v čase a prostoru, který je sítem pro připravené a nepřipravené.
Nová Atlantida ? Možná
Časem jsem pochopil, že jsem mněl možnost vidět něco tak úžasného jenom proto, abych si život přeorganizoval, změnil a začal se věnovat jiným myšlenkám a jiné práci než doposud. Byl to impuls, který měl změnit můj život a umožnit mi pochopit, že pokud chceme my všichni změnit náš dosavadní svět k lepšímu, musíme především začít u sebe.
Musíme začít tam, kde něco změnit či ovlivnit lze. Nejčastější návyky, zvyklosti, způsob komunikace, přemýšlení, chování, potřeby atd. Pochopil jsem, že tímto světem život nekončí, ale také záleží na nás, kdy teprve začne.
Svět, který jsem viděl, není teď a tady reálné vytvořit, ale pokud si tento svět alespoň vytvoříme uvnitř v sobě, v naší duši a budeme-li si jej v sobě chránit, jako náš cíl a vizi, která nás pohání, můžeme alespoň začít podobný svět tvořit.
Myšlenka tak může dostat reálný rozměr, jen pokud si ji uchováme a budeme předávat dál.